I zde na blogu se čas od času objeví (dle mého názoru poněkud zbloudilý) názor, že práce se dělí na dobrou a špatnou. A jak už to tak bývá, po té dobré a prestižní toužíme, vyhledáváme ji a usilujeme o ni. Když ji máme, snažíme se ji neztratit. Té špatné se vyhýbáme jako čert kříži, a když nenajdeme lepší, stydíme se za ni. Dokonce jí i zastrašujeme vlastní děti větami typu: „Uč se, nebo skončíš jako popelář!“
Já jsem za léta studia této oblasti došel poznání, že práce je prostě práce. Není dobrá ani špatná. To z toho dělá až naše hlava naprogramovaná věřit, že někteří lidé jsou víc a jiní míň (např. Etiketa L. Špačka) a že lidská hodnota se odvíjí nejvíc podle toho, jakou máme práci (jak často se mě lidé ještě dnes ptají: „Kdo jsi?“ – myšleno vzděláním, profesí, …). Osobně jsem potkal zedníky, uklízečky, prodavačky, servírky, úřednice, vrátné, služky, řidiče, …, kteří „nechodili do práce“. Chodili se bavit, „sloužit druhým“, realizovat se, účastnit se něčeho většího, než jsou oni sami. Smysl jejich práce jako by byl důležitější než mzda a/nebo počet odpracovaných hodin.
Kromě vlastních pozorování jsem o mnohých dalších případech samozřejmě i četl. Nedávno jsem narazil na ukázku fungování jednoho ze stewardů Southwest Airlines. Považuji to za nádherný příklad toho, jak je možné na první pohled „špatnou“, podřadnou či stereotypní práci dělat tak, že vám ostatní tleskají, točí si vás na video, zvou vás na konference a píší o vás v knihách. Nechci se dnes pouštět do hledání důvodů a souvislostí. Jen vás chci znovu požádat o to, abychom si plivli do dlaní a začali aktivně vyhledávat lidi, které baví jejich práce. Tak, jak se to tu začíná víc a víc dít – viz třeba komentáře Ládi, Jardy, Honzy B., Svatky a dalších, které jsou plné příkladů nového, chytřejšího přístupu k práci.
Prostě, ať už to bude týpek na call centru, paní za šaltrem, pouliční prodejce, lékařka, policista, učitel, …, zkrátka jakákoli pracovní pozice. Přestože osm z deseti lidí práce nebaví, nemělo by to být hledání jehly v kupce sena. Dvacet procent je přece docela dost, ne!? Naleznete–li někoho, koho jeho práce viditelně baví, zeptejte se, čím to je. A to napište sem do komentáře. Vy z vás, kterým nechybí odvaha, vezměte kameru či diktafon (většina mobilů má dnes obě funkce) a natočte s tím člověkem mini–interview. To pověste na youtube nebo kamkoli jinam, kde se k tomu dostaneme.
Můžeme si totiž dál stěžovat na to, jak je to ve firmách blbý (tak, jak to mám zejména já v oblibě), ale osobně si myslím, že kritiky je momentálně víc než by bylo zdrávo. Potřebujeme živé (zejména česko–slovenské) příklady toho, že je možné milovat svou práci a že to jde dělat ji z jiného důvodu, než jsou prachy. Přes podobné příklady se můžeme dostat mnohem dál než přes poukazování na nedostatky.
Zkrátka a dobře, pojďme tomu psaní/čtení přidat akci. Moc vám děkuju.
P. S.: Prosím, tuhle výzvu šiřte. Hoďte to na linkuj, vybrali.sme, facebook, twitter,… prostě na jakákoli „šérovací“ místa, kde se pohybujete. Díky i za tohle.
The post Hledáme uklízečky a popeláře! appeared first on Změna práce a podnikání.
